Mami, potřeboval bych uháčkovat zombíka...
...po téhle větě mého syna jsem na chvíli ztratila řeč. V hlavě mi
současně běžela myšlenka, že to snad nemyslí vážně, ale současně jsem se
přistihla, že už začínám uvažovat, jak na to :) U dětského přání se
přece nepřemýšlí "PROČ" ale "JAK". Takže ač to znělo bláznivě, rozhodla
jsem se do toho pustit naplno.
Byl to týden zkoušení, párání, předělávání, radosti, když se nějakoý kousek povedl, opravování, když se nepovedl. Byla u toho spousta vztekání a
nadávání (ano, i háčkování může být adrenalinový zážitek :) )
Ale pak přišla ta nejsladší odměna na závěr: "Mami, ty seš hustá, ten je boží!"
... no uznejte, že za takovou upřímnou pochvalu to za to stojí :)
A ať z toho taky něco máte (a třeba můžete doma dostat taky takovou dokonalou pochvalu), tak jsem vám ten "hustej návod" sepsala a tady ho máte ;)